Jak na osobní a profesní rozvoj?

Máte pocit, že jste se v zaměstnání dostali do mrtvého bodu? Svou práci byste zvládli i poslepu, připadá vám rutinní a nemáte vidinu, že by se něco změnilo? Pak je možná na čase posunout se dál, dát svému směřování nový impuls, dodat sobě novou energii.

Jak na to? Neusnout na vavřínech a stále na sobě pracovat a rozvíjet se. Odborně se tomu říká profesní rozvoj a jde ruku v ruce s rozvojem osobním. Někdy zkrátka může přijít období, kdy si říkáme: „Co vlastně od života chci? Co je pro mě osobně v životě důležité?“ a to samé se pak dá aplikovat i na práci: „Co chci v práci dokázat? Proč chodím (právě do této) práce? Co je pro mě v práci nejdůležitější?“

Znát svoje cíle je důležitá věc. V době, kdy řešíme nějaký problém, máme „krizi“, jsou pro nás pomyslným majákem v bouři, který nám ukáže cestu. Musíme jen chtít za svým cílem jít. Potřeba posunout se dál je nám vrozená.

Někomu pomůže změna zaměstnání, někdo třeba zcela změní profesi, ty největší změny se ale odehrávají v nás samých. Těžko věřit, že se bude chtít ve své práci zdokonalovat někdo, kdo se nerad učí a nerad poznává nové věci. Osobní pohoda je pro úspěch v práci velmi důležitá. Kdo si věří, zvládne toho mnohem víc. Zároveň platí, že podaří-li se vám změnit sebe, začnou se měnit i věci kolem vás. Vyžaduje to mnoho úsilí a je potřeba se připravit i na neúspěch. Ne všechno se podaří hned napoprvé.

Začít se dá třeba tím, že přijmete odpovědnost za své myšlení a jednání. Přestaňte se vymlouvat na to, co vám nařizují nadřízení, nebo co po vás chce partner. Přemýšlejte nad tím, jak se k tomu, s čím jste nespokojení, postavit tak, abyste ze sebe měli lepší pocit a situace pro vás byla přijatelnější.

Pojďte si udělat takový osobní audit. Pokud se máte na trhu práce prosadit, musíte ukázat, co vlastně prodáváte – svůj talent, jedinečnost, znalosti. Vezměte si papír a rozdělte ho na dva sloupce. Do toho prvního napište vše, čeho si na sobě ceníte a napište i to, čeho si na vás cení druzí. Vyberte si to, co vás nejvíce charakterizuje, a snažte se tyto vlastnosti podporovat. Do druhého sloupce pak sepište vaše nedostatky, které vás trápí. Jsou skutečně závažné? Můžete je ovlivnit? Jsou nedostatkem pro vás nebo pro vaše okolí?

Neznáte-li odpověď na otázku, v čem jste v práci dobří, můžete si vyzkoušet zhodnotit své pracovní dovednosti, například dle níže uvedeného seznamu. Je jen na vás, jestli je budete známkovat jako ve škole od 1 do 5 nebo si vytvoříte škálu od 1 do 10, případně zvolíte plusy a mínusy. Důležité je, abyste se nad každou schopností zamysleli a našli ty, ve kterých jste nejsilnější.

SCHOPNOSTI:

- řídící

- komunikační

- přesvědčovací

- kreativní

- technické

- jazykové

- administrativní

- sociální

- analytické

- manuální

- obchodní

 

Každý obor a každá pracovní pozice samozřejmě vyžaduje něco jiného, seznam si můžete přizpůsobit podle toho, jaké dovednosti jsou pro vaši práci nejzásadnější.

Jak začít podporovat své silné stránky a jak se v nich zdokonalovat?

První krok je uvědomit si, že jste v něčem dobří. Učit se pak můžete od těch, kteří jsou v tom ještě lepší. Inspiraci lze hledat na internetu, v knihách nebo na kurzech a přednáškách.

Pokud už se rozhodnete sebezdokonalovat, je dobré stanovit si osobní profesní plán. A dodržet ho! Naplánujte si drobné kroky, které postupně vedou k vašemu vysněnému cíli. Musí to být váš cíl, ne někoho jiného – ke štěstí vás třeba nepřivedou vyšší prodeje, jako chce váš šéf, motivací nemusí být ani vyšší plat, co po vás chce partner/ka. Možná vám ke štěstí bude stačit to, že v práci bude příjemnější prostředí, nebo začnete pracovat více samostatně, nebo naopak se zapojením dalších kolegů. Někdo bude spokojenější, když se mu podaří zkrátit pracovní dobu, jiný zas bude hledět, aby jeho práce měla smysl. Důležité je, aby ten cíl byl reálný a dosažitelný. To, zda jste ho dosáhli, musí být také nějak poznat. Jak moc se dá měřit štěstí? Moc dobře ne, ale dají se počítat dny, kdy se rozčilujete a dny, kdy nejen z práce, ale i do práce chodíte s úsměvem.

Každý má jiné tempo, zvolte si takové, které vám bude vyhovovat, a už z něj neslevujte. Ani v případě neúspěchu. Chybami se člověk učí a kdo nechybuje, nemá šanci se nic naučit.

Jiná věc je lenost. Jak s ní bojovat? Nejdůležitější je prostě začít. To platí o jakékoliv práci, do které se vám nechce. To nejobtížnější nebo nejnepříjemnější udělejte hned na začátku a za každé splnění dílčího cíle se nezapomeňte odměnit. Třeba odpočinkem. Jen dejte pozor, abyste se přitom myšlenkami neubírali ke svým předchozím neúspěchům, ale mysleli na svou vysněnou budoucnost.

Věřte si. Buďte optimističtí a všechno, co se vám podařilo, si připomínejte – udělejte si třeba nástěnku úspěchů. Největším nepřítelem je vaše mysl, udělejte si z ní spojence.