Jak na Assessment centrum?

Hledání vhodného člověka na uvolněnou pozici vede firmu k různým způsobům výběru. Zvláště v případech, kdy je k dispozici větší okruh poměrně rovnocenných uchazečů, nebo v případech, kdy je vhodné zjistit o kandidátovi, jak se dokáže zachovat v různých situacích, se stále častěji používá forma assessment centra.

Assessment centrum nemá český ekvivalent. Překlad – hodnotící centrum – je sice dosti přesný, ale nevžil se. Pojem tak pro mnohé zůstává nadále obestřen určitým tajemstvím Sporé zmínky, většinou z doslechu pak vedou uchazeče s pozvánkou účasti na něm spíše k obavám ze znemožnění se před vícero lidmi a pochybnostem, zda má vůbec smysl se akce zúčastnit. Má tento strach nějaké opodstatnění? Jak takový „hodnotící“ výběr vypadá, co jeho účastníky čeká a dá se na něj dopředu alespoň trochu připravit?

Personální agentury assessment centrum definují jako několikahodinovou skupinovou metodu výběru, na kterou je sezváno zpravidla pět až deset uchazečů o práci. Doba trvání je různá, od třech hodin, přes půl dne, a některé mohou zabrat i celý den. Ti společně i samostatně plní úkoly vytipované tak, aby dosažené výsledky a reakce ukázaly, kdo z pozvaných je pro volnou pozici ten nejvhodnější. Během testování jsou s ohledem na vypsanou pozici uchazeči často vystaveni i značnému stresu, chce se po nich rychlá a zároveň originální reakce na možné situace, sleduje se jejich smysl pro práci v kolektivu, znalosti, zkušenosti, schopnost prosadit se. Pozorovatelé si dělají poznámky, kladou doplňující dotazy a snaží se zjistit, kdo by se jim do týmu hodil nejlépe. Při takovém postupu získá budoucí zaměstnavatel komplexní představu o svém potenciálním budoucím zaměstnanci.

Jak to celé probíhá?

Nejčastěji se začíná prostým představením. Je to jedna z důležitých etap hned na úvod. Málokdo toho totiž využije k tomu, aby se co nejlépe „prodal“. Je to chyba, už tento výkon totiž hodnotiteli „bodují“.

Následuje plnění různých úkolů ve skupinách, do kterých jsou uchazeči rozděleni. Určitě by nemělo jít o nějakou show, anebo cosi podobného společenským hrám. Zadané úkoly by se měly vztahovat přímo ke konkrétní pracovní pozici a znalostem a osobnostním předpokladům k úspěšnému zastávání daného pracovního místa. Využívá se přitom řada metod. Nechybí prezentace, pohovor, navození různých modelových situací, ve kterém jsou každému z uchazečů přiděleny konkrétní role. Rozhodně to není vůbec snadná pasáž. Už proto ne, že každý z uchazečů si musí uvědomit, že všichni kolem něj jsou v podstatě konkurenty, ale splnění úkolu si přesto v některých případech vyžadují jejich spolupráci.

Dost často na závěr celého assessment centra přicházejí psychodiagnostické testy ve formě osobnostních dotazníků, testů profesních předpokladů apod. Většinou vše končí osobními pohovory s hodnotiteli. Mohou tam padat otázky na to, jak se kandidát v simulovaných situacích cítil, jaká je jeho motivace zastávat danou pozici a další klasické otázky jako u běžného pracovního pohovoru. Pokud na konci padne otázka „A kdy můžete nastoupit?“, může si uchazeč v duchu gratulovat – assessment centrum zvládl.

Jak se chovat?

Obstát v zátěžové zkoušce, jakou assessment centrum bezesporu je, lze jen tak, že se uchazeč bude chovat přirozeně, nebude si na nic hrát. Jednak nikdo není dokonalý, jednak profesionálové mezi hodnotiteli snadno poznají každé předstírání. Také se vyplatí chovat se profesionálně i během přestávek, protože i tehdy je každý kandidát pod dohledem hodnotitelů a mnozí v takových chvílích rádi „vypadávají z role“. V podstatě je nejrozumnější najít během testovacích hodin nějakou „zlatou střední cestu“, při které by se sice uchazeč o místo měl mít snahu prosadit se, ale zároveň nehrát divadlo.

Dá se na assessment centrum dopředu připravit?

Do přípravy lze zahrnout vyhledávání informací o firmě a nabízené pracovní pozici, a také procvičování osobní prezentace. Abyste zapůsobili co nejlepším osobním dojmem, zamyslete se i nad oblečením a pracujte s řečí těla. Na škodu není ani promluvit si s někým, kdo už nějaké assessment centrum absolvoval. Zkušenosti z první ruky se hodí vždycky.